stěny z dýmu hořících svící

Petr Nevyhoštěný

stojím

teoreticky rovně
prakticky ohnutě
kvůli mé páteři
ale jsem vděčný
že nějakou mám

kolem mne načmáraný kruh
podél něho hořící svíce
stojím tu sám

přemýšlíce

voskem navoněný dým vstoupá vzhůru
a tvoří kolem mé postavy mlhavé stěny

stěny co nejsou vidět
ani zevnitř
ani zvenčí

stěny co naučil jsem se nenávidět

vlastně si ani nevzpomenu
jestli jsem se někdy spálil
ale i když jsem se jen přiblížil
polilo mě horko
duše začala opouštět tělo
tlak zasáhl hruď

ze sebevědomí se stala suť
rozsypalo se jak domeček z karet
jako kdyby bombový nálet
netrefil Berlín ale mě
trosky
tragédie
soustrast myšlená upřímně

katastrofa
falešné představy o stabilitě se rozplynuly
a já se vracel hbitě
do bezpečí kruhu
do bezpečí zóny
hořící svíce mě opět ovinuly
jsou jich milióny
a já začal zas pečlivě uvažovat
kde najít dveře ve stěně
klíčem zapečetěné

kde najít ten zámek
a kde najít k němu klíč

znám lidi co už svůj zámek našli
znám lidi co rozbili své stěny zbíječkou
znám lidi co zhasli své svíce holými prsty
a já je obdivuju
a já jím závidím
a já jim to přeju, protože mně bylo přáno jinde

je to jak bojovat s horečkou
málokdo si toho všimne
jen se koupete v potu
třesete se uvnitř sebe
a to je vše

a problém je
že často ani ven nechci
je tu pohodlí
znám už to tu
a vlastně mi tady nic nechybí
až na to, že mi tady chybí úplně všechno


↵ Obsah